Jaká byla konference 30 let AEGEE?

Když jsem se o této akci někdy cca v březnu dozvěděl, byl jsem ihned odhodlán se zúčastnit, neboť celý tento letní semestr trávím na Erasmu v německém Kolíně nad Rýnem, z kterého cesta do Bruselu trvá pouhé tři hodiny autobusem. Na úvod musím říct, že jsem se bohužel nemohl zúčastnit celého programu, který začínal již ve čtvrtek odpoledne. Měl jsem totiž závěrečnou zkoušku z blokového semináře, takže jsem dorazil až v pátek večer. Přijel jsem akorát na večeři a po ní jsme se odebrali okusit údajně nejlepší hranolky ve městě (pokud budete vybírat dressing k hranolkům, doporučuju andalusia dressing). Při té příležitosti jsem se seznámil s dalšími účastníky konference, co si pamatuju tak jsem se nejvíce bavil s lidmi z AEGEE-Heidelberg, Udine, Talinn nebo s prezidentkou AEGEE-Tartu.

(foto: nejlepší hranolky ve městě, ale fronta byla strašná, ne neptejte se jak dlouho jsme čekali :D)

V sobotu jsme spolu s mými spolubydlícími úspěšně prokaučovali snídani a sotva jsme stihli odchod v 9:00, vlastně nás vzbudil jakýsi hlas „we are leaving“ :D. Celou sobotu jsme strávili v Instituto Cervantes, kde byly nejprve proneseny „opening speeches“ od podporovatelů AEGEE, třeba Franc Biancheri sepsal knížku „The Emergence of Eurocitizens, a brief history of AEGEE-Europe form its creation to April 1988“ (dostupná tady!). Následovala krátká pauza a panelové diskuze, každý si zvolil jednu paralelně probíhající, na výběr bylo:

1) Peace Academy and Turkish-Greek Civil Dialogue: Aegee successful stories in peacebuilding

2) Lobbying for Erasmus: remembering that dinner with Fancois Mitterand

3) Bringing AEGEE to the East: the success of „Quo Vadis?“ and East-West Working group.

Já si vybral třetí možnost a nelitoval jsem! Dozvěděl jsem se, že AEGEE vypadalo odlišně před pádem železné opony. Nejprve to byl elitní klub, který mezi sebe nechtěl pouštět jen tak kdekoho, největší centrum měl v Amsterdamu. Mimo to organizace neexistovala prakticky vůbec na východě, mezi první antény, které byly založeny na východě patřily Varšava, Drážďany a Praha. Co si my dnes už moc nedovedeme představit, komunikace musela být v té době daleko náročnější, protože neexistoval internet a tím pádem ani Facebook a neexistovali ani mobilní telefony. Odpoledne následovaly další diskuze:

1) The role of youth in advocacy – now and then

2) Non-formal education

3) Agorae: past, present, future?

Já jsem si zvolil diskusi o neformálním vzdělávání, bohužel však příliš moje očekávání nenaplnila, neboť jsme se celou dobu víceméně dohadovali o tom co je a co není neformální vzdělávání a přespříliš jsme se zaobírali terminologií. Pravděpodobně lepší volbou by bylo téma „The role of youth in advocacy – now and then“. Celý den spousta řečníků nabádala k větší politické aktivitě AEGEE jako tomu bylo tenkrát když lobovala s programem Erasmus. Jako správné narozeniny jsme i narození AEGEE oslavili výborným dortem a přípitkem.

Asi kolem sedmé jsme se přesunuli zpět do našeho hostelu, kde na nás čekala večeře. Dalším plánem bylo jít na party „back to 1985“. Ale ta party rozhodně nepřipomínala 80s. Nakonec se to stejně zvrhlo v Aviciiho a Davida Guettu, což mě vyhovovalo možná více. A spolu se skvělým belgickým pivem (pokud někdy budete v Belgii, musíte zkusit Leffe nebo Duvel !) a opilými Italkami to byl docela fajn večer. Taky jsem si dobře popovídal s květákem na hlavě.

V sobotu se stala ještě jedna trochu nepříjemná věc, naštěstí však s relativně dobrým koncem. Když jsme se vraceli z party domů a přecházeli jsme tramvajové koleje, tak jeden klučina z Nizozemska upadl a začal úpět bolestí. Nejdříve jsme si mysleli, že si zvrtnul kotník (tedy alespoň já si to myslel). Ale kotník to nebyl, bylo to koleno. Údajně na něho docela trpěl i před tím, takže to nebylo poprvé. Jeho čéška nebyla tam kde má být. Natáhli jsme mu nohu a já mu, na základě jeho instrukcí, nahodil koleno zpět. A ten samý kluk další den normálně chodil, jako kdyby se nic nestalo!

Konference 30 let AEGEE

V neděli jsme šli stejně jako v sobotu do Instituto Cervantes, kde jsme ve skupinách diskutovali o budoucnosti AEGEE. Po diskuzi jsme naše záměry prezentovali ostatním skupinám. Padali cíle jako zvýšit počet členů ze současných asi 10 tisíc na 50 tisíc a poté i na 100. Řešila se do budoucna větší politická angažovanost. Zajímavý byl také návrh na pořádání eventů i v jiných jazycích než je angličtina (které by umožnovali členům zlepšovat i další jazykové znalosti). Namluvilo se toho dost a některé účastníky to i trochu uspalo, nebo možná jen meditovali nad dalšími možnostmi AEGEE do budoucna 🙂 Obědem celá konference oficiálně skončila. Zbývalo už jen vyzvednout si v hostelu věci a vyrazit směrem ke svým domovům, vzhledem k různorodosti účastníku tedy směrem do celé Evropy.

 

Myslím si, že konference byla vydařená a relativně dobře organizovaná, měl jsem možnost poznat spoustu nových zajímavých lidi, se kterými se doufám opět znovu uvidím. Nezapomenutelným zážitkem je určitě belgické pivo a hranolky (opravdu jsou lepší než u nás, byť i tyhle jsou pořád jen z brambor). Jediné co mě mrzelo, že jsem prošvihl čtvrteční a především páteční program, ale zkouška je zkouška.

 

Autor: Adam Kubák